Máme sklon vnímat změnu klimatu především prostřednictvím obrazů
vyprahlých pouští, vysychajících studní, tajících ledovců a pobřeží
bičujících hurikánů.
Tedy obrazů exotických, vzdálených, a tedy až televizním způsobem
nereálných. Je to zcela pochopitelné, protože nárůst teploty o 1,2 °C
nebo posun rozložení srážek o několik procent si prostě moc představit
nedokážeme. Sice chápeme, že změny klimatu mohou být dramatické, ale
jedině někde na opačném konci světa, a nás se to tedy přece jen zas
tolik netýká. Není to pravda.
Klimatické změny nakonec zprostředkovaně dolehnou i na nás. V první
řadě to bude migrace. Příliv uprchlíků, kteří opouštějí své domovy v
Africe, Asii a Oceánii následkem zhoršujícího se životního prostředí, se
už dnes odhaduje na 10 až 25 milionů lidí.
Zatím nedorazili, protože je dokážou absorbovat tradiční cílové země a
nárazníkové oblasti (dosud například severní Afrika). Podle prognóz se
právě tady daly čekat otřesy, což se dnes jednoznačně potvrzuje. Pokud
se ovšem poškození životního prostředí v nejhůř postižených regionech
prohloubí, musíme počítat s tím, že desítky milionů uprchlíků potáhnou
dál na sever. Stačí, když do naší kotliny doputuje jen zlomek uprchlíků –
a máme zaděláno na obrovský sociální a bezpečnostní problém.
Nejde ale jen o uprchlíky. Změna klimatu v našem podnebném pásmu sice
neproběhne tak drasticky jako jinde, přesto ale udeří na naši přírodu a
krajinu. V létě a na podzim nás bude podle modelů zpracovaných Výzkumným
ústavem vodohospodářským T. G. M. a Českým hydrometeorologickým ústavem
sužovat dlouhodobý nedostatek vody, v některých oblastech možná až s
devastačními účinky na krajinu, její ráz a využití. To bude zcela nová a
historicky bezprecedentní situace. Samotný problém už totiž nebude jen
„environmentální“, „hydrologický“ či „vodohospodářský“. Pro naši zemi
bude mít zásadní bezpečnostní důsledky. Nedostatek vody totiž povede k
omezení jejího přísunu do domácností a – což si málo uvědomujeme – do
průmyslu. Její periodický nedostatek vážně naruší chod ekonomiky. Také
zvýšení teploty vody může mít nedozírné následky, ať už jako smrticí
faktor pro některé ekosystémy, tak jako obrovská dodatečná zátěž pro už
tak zranitelnou energetiku.
Už teď se ale dají chystat opatření, díky nimž snížíme naši
zranitelnost. S migrací a spojeným rizikem nepokojů, násilí, nakažlivých
chorob a politické nestability toho bez koordinace v EU moc neuděláme.
Zato se můžeme postupně připravit na stále častější povodně – přestavbou
infrastruktury, plánováním osídlení a odolnější technologií staveb.
Musíme vytvářet prostor pro rozliv a pohlcení vody v krajině a celkově
výrazně zvýšit přirozenou i umělou retenční schopnost území. Zásadně
snížit energetickou náročnost průmyslu, zmodernizovat systém vodovodů a
jako poslední krok – naplánovat a zajistit možnost stavby dalších
vodních nádrží, pokud se ukážou jako nezbytné.
***
Klimatické změny zprostředkovaně dolehnou i na nás. V první řadě to bude
migrace. Máme tak zaděláno na obrovský sociální a bezpečnostní problém.
Foto popis|
O autorovi| Libor Stejskal, autor je bezpečnostní analytik pracuje ve Středisku bezpečnostní politiky CESES FSV UK
|