Plné znění článku - Protiraketové otazníky

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 22.03.2008
Autor: Miloš Balabán
Zdroj: Právo
Strana: 06
Rubrika: Publicistika

Protiraketové otazníky

V poslední době si nelze nevšimnout jednoho zajímavého úkazu: čím více se diskutuje o rozmístění komponentů protiraketové obrany USA v ČR a Polsku, tím méně se hovoří o íránské hrozbě jako hlavním důvodu takového kroku. Přispívá k tomu i postoj našich severních sousedů, kteří za strategickou hrozbu Írán nepovažují. Pokud je někdo překvapen, nemá proč.
Před necelým rokem, v červnu 2007, to řekl dnešní ministr zahraničí Radek Sikorski (tehdy jako senátor a bývalý ministr obrany v Kaczyňského vládě) v přednášce v Centru pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu. Sikorski navíc dodal, že Polsko má s Íránem standardní diplomatické vztahy, nemá žádné problémy s muslimskou menšinou a není pro Írán z žádného důvodu primární objekt jeho zášti či nepřátelství.
Problém má ale Polsko s Ruskem, které je vnímáno jako strategická hrozba, a proto se nabízí možnost udělat obchod: americké rakety v Polsku proti Íránu za exkluzivní bezpečnostní záruky USA, což by zvýšilo polský potenciál před ruskou hrozbou. Dlužno dodat, že na několika expertních fórech u nás doma bylo možné zaznamenat sympatie k takovému hodnocení Ruska jako primární hrozby s tím, že by bylo dobré říci veřejně, že protiraketová obrana je namířena především proti němu. Některé hlasy přitom tvrdily, že by to mohlo zvýšit i veřejnou podporu radaru.
Po necelém roce je ale vše trochu jinak. Myslel Sikorski svoje dřívější vyjádření ve Washingtonu zcela vážně, když vezmeme v úvahu, že se nyní jako člen nové polské vlády výrazně podílel na normalizaci zamrzlých polskoruských vztahů?
Polská vláda sice projekt protiraketové obrany verbálně podporuje, ale jasnou podmínkou pro vybudování základny je, že se Spojené státy budou podílet na zajištění modernizace polské armády. Přesné podmínky a finanční rozsah takové transakce sice nejsou známy – kromě požadavku na dodávky raket Patriot 3 a THHAD – ale z velmi neurčitých příslibů americké strany lze vydedukovat, že se do toho Američanům příliš nechce. Lze ale vyloučit, že do budování raketové základny se nechce ani Polákům, kteří si nastavením tvrdých požadavků vytvářejí prostor pro zamítnutí americké žádosti? Třeba i s ohledem na svoje zájmy v Unii, od které dostalo Polsko za dobu svého členství 90 miliard eur čistého příjmu, což se vůbec nedá srovnat s americkou vojenskou pomocí v řádu desítek miliónů dolarů?
Co vyplývá z polského postoje pro nás? Především to, že Poláci těžko dokončí svoje jednání s USA do summitu NATO v Bukurešti, v jehož rámci chce naopak česká vláda s Američany smlouvy o rozmístění radaru podepsat. Uvidíme, jak s tím vším zahýbou nové návrhy Američanů nabídnuté Moskvě a jaký konkrétní obsah připraví obě strany na avizované summitové setkání Bush–Putin.
Pokud se nicméně stane, že Topolánek pakt s Američany podepíše, budeme na rozdíl od Poláků takovou smlouvou, i bez ohledu na proces ratifikace v parlamentu, politicky vázáni, což nám nemusí být třeba právě v EU přičteno k dobru.
Lze přitom vyloučit, že nová americká administrativa z jakýchkoli důvodů smlouvu nakonec nenaplní a radar zde nebude? Odpověď na to, co by to znamenalo nejen pro tuto vládu, ale i pro Českou republiku jako celek, nechávám na těch, kteří za vyjednávání s USA odpovídají.

Foto popis|

O autorovi| Miloš Balabán (Autor vede Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha)