PERNICA Bohuslav. Zase budou výjimky ze zákona? Hospodářské noviny. 2000,  roč. 10,  č. 89  [12.-14. 5. 2000], s. 20. ISSN 0862-9587

Ministr obrany Vladimír Vetchý 4. května vytvořil rekord v počtu dní strávených ve svém úřadu (nastoupil 22. 7. 1998). Překonal tak Viléma Holáně z KDU-ČSL, který zastával tento post od 22. 9. 1994 do 4. 7. 1996. Vladimír Vetchý, pokud se nestane nic jemu, proti němu nebo něco na politické scéně, pravděpodobně v roce 2002 vytvoří další rekord. Stane se prvním ministrem obrany, který překoná v úřadu celé funkční období vlády.

Vedle tohoto rekordu si ČSSD připíše také zásluhy o profesionální armádu. I když sama sice zatím plnou profesionalizaci nepodporuje, musí se přiznat, že se alespoň přičinila o její legislativní základy ve formě nové branné legislativy. Ty byly přijaté v závěru roku 1999. Většina vojáků z povolání přijala novou právní úpravu s nadšením. Přestože se tvůrci předloh zákonů v mnohém inspirovali právními předpisy předválečného Československa, konečně máme moderní zákony pro moderní armádu. Málokdo však domýšlel, co přinese aplikace koncepčně nových právních ustanovení do zatím „nekoncepční“ vojenské praxe.

První překvapení se objevilo hned po novém roce. Zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání byla do kariér vojáků zavedena přímá úměra mezi služebním zařazením vojáka, jeho požadovaným vzděláním a dosaženou hodností. Ačkoliv mnozí nižší důstojníci na vedoucích místech ve vrcholovém vedení ozbrojených sil a v ústředním orgánu obrany ČR vystudovali po roce 1990, jsou relativně dobře jazykově vybavení a jejich myšlení a kariéry nejsou zatíženy minulostí, stali se náhle „nekvalifikovanými“ pro výkon svého služebního zařazení. Důvod? Na tomto služebním zařazení nedosáhli totiž plánovaných hodností vyšších důstojníků, a proto podle zákona nejsou dále plně způsobilí pro jeho výkon. Důstojníkům postiženým tímto opatřením bude nutné udělit výjimku z hodnosti, nebo jim bude třeba najít takové služební zařazení, kde plně uplatní svou dosaženou hodnost. Otázkou však zůstává, zda uplatní své dovednosti, znalosti a zkušenosti. Uvolněná místa pak zaujmou svou vojenskou hodností kvalifikovanější vojáci.

Ať bude situace vyřešena jedním nebo druhým způsobem, vždy dojde k neefektivnosti. Buď se zbavíme schopných mladých důstojníků na klíčových místech, nebo vydáme výjimky, proti kterým jsme vlastně zákonem "bojovali". Ačkoliv cílem zákona byla podpora efektivní vojenské personalistiky, v přechodném období našich ozbrojených sil zapůsobil zcela opačně.

Jiný problém se objevuje v souvislosti s představou kvalifikační struktury budoucí profesionální armády. Zatímco doposud ozbrojené síly stavěly na středoškolských a vysokoškolských kádrech, v budoucnosti se budou spoléhat i na osoby se základním vzděláním! To vyplývá z vyhlášky MO č. 270/1999 Sb., kterou se stanoví kvalifikační předpoklady pro služební zařazení vojáků z povolání. To se týká páteře ozbrojených sil - hodnostního sboru rotmistrů. O tom, že toto ustanovení bude zdrojem problémů v  přechodném období našich ozbrojených sil, není pochyb.

Cílem je plně profesionální armáda. Jenže než toho bude dosaženo, čeká nás přechodné období. Bude postupně ubývat vojáků základní služby, a ti budou nahrazováni profesionály. V této situaci je však společensky nepřijatelné, aby občanu s vysokoškolským, případně středoškolským vzděláním byl nadřízeným člověk se základním vzděláním. Další otázka se vynoří v souvislosti s jazykovou vybaveností takových vojáků a schopností komunikovat v angličtině. Naprostá většina těch, kteří zatím dosáhli certifikace jazykové připravenosti STANAG 6001, má vysokoškolský diplom nebo maturitu. Nedá se tudíž předpokládat, že by profesionální rotmistři přicházeli už ze základní školy jazykově připraveni. Přitom to budou zřejmě především právě oni, kdo bude muset komunikovat v angličtině při společných operacích v rámci NATO.

Hrozí nám návrat do 70. či dokonce 50. let? Asi ne, ale obecné snížení kvalifikačních předpokladů pro výkon vojenského povolání vyvolává pochybnosti o tom, zda máme zájem budovat profesionální armádu jako prestižní instituci, která díky svému významnému postavení ve společnosti provádí výběr a nikoliv jen nábor svých zaměstnanců. Asi se zatím nedočkáme toho, aby se naše ozbrojené síly řídily dnešním heslem nejúspěšnějších organizací: Správná místa správným lidem. Konečně by však mělo alespoň platit: Správné lidi na správná místa ve správný čas. Nová profesionální armáda k tomu může být příležitostí.