PERNICA Bohuslav. Česká vláda asi podporuje Microsoft. Hospodářské noviny. 2000, roč. 10, č. 172 [5. 9. 2000], s. 20. ISSN 0862-9587

Parlament bude projednávat vládní návrh novely zákona o dani z přidané hodnoty. Nejdiskutabilnějším bodem je přeřazení programového vybavení počítače (software) z položek zatížených sníženou sazbou daně (5 %) do položek zdaněných sazbou základní (22 %). Ministerstvo financí to odůvodňuje snahou o sladění s normami v Evropské unii. Ovšem tento argument nemá žádné ekonomické ani politické zdůvodnění.

Komu změna sazby DPH u softwaru vlastně prospěje? Spotřebitelům? Konkurenci na českém trhu informačních technologií? Vládě? Nikoliv, pouze výrobcům, kteří dominují na světovém softwarovém trhu! Zvýšení sazby DPH znamená růst koncové ceny, tudíž dražší software. Běžní spotřebitelé zřejmě nahradí dražší software levnějším, tj. nelegálním. Jenže software nejsou jen operační systémy počítačů, kancelářské balíky a grafické editory, ale i multimediální učebnice, elektronické slovníky a podobně. Proto se spotřebitelé zřejmě vrátí i k jejich klasické tištěné podobě, zatížené pětiprocentní daní. Výrobci a obchodníci však tomu budou chtít zabránit, například tím, že přechodně sníží koncovou cenu softwaru nabídkou slev. To však obecně nahrává velkým firmám, neboť ty malé si kvůli nemalým nákladům na vývoj a testování softwaru nemohou dovolit dotovat spotřebitele a dlouhodobě soutěžit s kapitálově silnou konkurencí.

Důsledkem cenového boje bude zřejmě monopolizace trhu, když velké firmy nakonec skoupí ty malé. Vládou navrhovaný krok nezlepší ani postavení spotřebitelů, ani konkurenční schopnost českých výrobců softwaru. Ba co více, díky takřka dokonalé substituci mezi legálním a nelegálním softwarem na vyšší sazbě daně nevydělá ani stát. Dokonce svým postupem posiluje pozici světových výrobců softwaru sdružených do organizací na ochranu jejich zájmů. Tou je v ČR Business Software Alliance (BSA), proslulá svými metodami zastrašování uživatelů, například zasíláním výhružných dopisů s kopií trestního příkazu, či internetovou výzvou k udávání nelegálních uživatelů softwaru.
Cílem BSA však není potírání jednotlivých počítačových pirátů, ale vyvíjení tlaku na představitele státu a stát samotný, aby lépe chránil zájmy výrobců a distributorů softwaru. Především aby činil taková opatření, která firmy ze své podstaty dělat nemohou (právní ochrana autorských práv, trestní stíhání zneužívání autorských práv atd.), ale které výrazným způsobem napomáhají jejich podnikání, protože chrání jejich zisky. Argumenty používané touto lobby jsou různé. Až do vstupu republiky do NATO to bylo například poněkud absurdní poukazování na souvislost procenta počítačového pirátství v zemi a přístupu ČR k šifrovacím technologiím z USA. Jeden argument je však BSA používán ve "vyjednávání" s nečinnými vládami standardně. Je to odhad výše ztrát způsobených softwarovým pirátstvím vyjádřený peněžně jako přímé ztráty výrobců nebo ztráty na zaměstnanosti a daňových příjmech státu.

Zvýšení ceny softwaru patrně zvedne nejen procento nelegálního softwaru na českém trhu, ale i hodnotu odhadovaných škod, čímž jistě zesílí aktivita BSA namířená na vládu. Je-li tedy v Evropské unii zařazení softwaru do kategorie produktů, podléhajících zdanění základní sazbou, motivováno snahou o zajištění stimulace státních orgánů v boji za práva výrobců počítačových programů na ochranu před jejich zneužíváním, pak je krok české vlády logický. Jinak však tato politika nemá žádnou ekonomickou ani politickou racionalitu, protože v konečném důsledku ztrácí užitek jak volič-spotřebitel, tak stát a s ním drobní tuzemští výrobci a distributoři programového vybavení. Jediným, kdo bude mít aspoň nějaký prospěch, jsou dominantní výrobci softwaru. V této době jsme tak zřejmě jedinou zemí na světě, jejíž vláda veřejně vyjadřuje ochotu podporovat takové výrobce, jako je například Microsoft.