PERNICA Bohuslav. Draze zaplacené „veřejné blaho“. Hospodářské noviny. 2000, roč. 10, č. 202 [18. 10. 2000], s. 11. ISSN 0862-9587

Kabinet se po dlouhém váhání rozhodl vypsat výběrové řízení na nákup nadzvukových letounů pro českou armádu. Naopak nejasnosti kolem termínu dodávek víceúčelového bitevníku L-159 se stále prodlužují. Ostatně, není to první případ, kdy byly dodávky pro letectvo spojené se zmatky.

Čtyřiadvacátého srpna 1923 objednalo československé Ministerstvo národní obrany u firmy Aero bombardovací letadlo s dodací lhůtou do 31. listopadu téhož roku. Ovšem teprve v únoru 1926 se uskutečnily zkoušky letounu A-24, ale s nevalnými výsledky. Těžký dvoumotorový bombardér nikdy nebyl zaveden do výzbroje. Namísto něj nakoupilo ministerstvo obdobné stroje v zahraničí nebo licence na jejich výrobu od firmy Fokker.

Přidejme příklad z ciziny. V roce 1967 se vláda SRN rozhodla, že nechá vyvinout, vyrobit a do bundeswehru zavést víceúčelový letoun. Po letech vývoje a zkoušek bylo v roce 1973 zařazeno do služby první tornado. Původní plánovaná systémová cena deset miliónů marek za letoun se v roce 1982 vyšplhala na 73 miliónů, přičemž první kus v roce 1973 stál 41 miliónů marek.

V roce 1997 rozhodla česká vláda o nákupu víceúčelového bitevníku L-159 od Aera Vodochody. Dodáno mělo být 72 podzvukových letounů v celkové hodnotě asi třicet miliard korun. V roce 1998 dodalo Aero první prototyp. Letos na podzim měly být do služby u vzdušných sil zařazeny první letouny. V té době však letoun nemá za sebou zkoušky palebných systémů a nemá dokončeny zkoušky navigačních systémů. Původní cena jednoho letounu se především kvůli kursovým výkyvům postupně vyšplhala na současných přibližně 748 miliónů korun. A zřejmě ještě poroste.

Podobnost těchto projektů je čistě náhodná, avšak vládní zakázky na nové letadlo z různých období a států mají společné jedno: nečekaně vysokou konečnou cenu „veřejného blaha“. To bylo základním impulsem rozhodování vlád o realizaci těchto projektů. Letadla měla primárně zvýšit obranyschopnost země a jejich výroba a prodej měly podpořit hospodářský potenciál státu. Shodou okolností mělo být německé tornado i české L-159 příspěvkem národních vlád k alianční obraně.

Cena za ochranu veřejného blahobytu (národní obrana) a jeho zvětšení (hospodářský růst) bývá vždycky vysoká. Blahobyt je totiž považován za ideál demokratického státu. Ten nabízejí snad všichni politici a jejich strany, když přicházejí do vlády, rozhodují o realizaci veřejných projektů a zase odcházejí. Ve všech třech případech žádná z vlád, která projekt zadávala, se nedočkala konečných výsledků. Náklady vládních rozhodnutí však zůstávají a platí je daňoví poplatníci. Ti jsou asi vždy a všude stejní - mlčí a platí. Věří totiž svému státu.

Cena vyvíjeného produktu je vždy odhadem nákladů vývoje a výroby. To je základní rozdíl od produktu nakupovaného. Jeho cena je vždy pevná. Nemění-li se výrazně ekonomické podmínky, je tato cena víceméně stabilní. Zkušenosti ukazují, že náklady odhadované na začátku projektu a často deklarované jako limitní jsou nakonec několikanásobně překročeny. Dnes se cena vývojového projektu 72 bitevníků L-159 blíží ceně dodávky 36 nadzvukových letadel. Zatímco ekonomická bilance případného nákupu nadzvukových stíhaček je jasná - 140procentní offset, jehož efekty se v případě investic rozloží v čase, efekt vývoje L-159 je zatím sporný. A čím vyšší bude jeho konečná výrobní cena, tím více bude třeba vyrobit a prodat těchto strojů, aby se pokryly náklady na výrobu prvních letounů.

Na rozdíl od národního projektu L-159 byl projekt Tornado řešen jako mezinárodní. Náklady vývoje a výroby se rozložily mezi Německo, Velkou Británii a Itálii. Hlavní výhodou kooperace však byla jasná velikost série zaručující alespoň dosažení bodu zvratu. Do roku 1985 měla SRN odebrat 322, Velká Británie 385 a Itálie 100 letounů. Dnes létá 274 těchto letounů v SRN, 272 ve Velké Británii a 84 letadel typu Tornado má Itálie. Český projekt má však zatím zajištěn odbyt 72 letadel v České republice s perspektivou bodu zvratu při prodeji 150 kusů a vzdálenou perspektivu 34 procent světového trhu podzvukových bitevníků.

Navzdory revidovaným plánům L-159 ve výzbroji české armády stále není a jeho cena stoupá. Projekt dusí rozvoj ozbrojených sil a ohrožuje jejich budoucí profesionalizaci a další důležité projekty, na které čekají bezpečnost milující občané republiky. Čekal někdo podobný vývoj? Jednoduchá politická rozhodnutí neexistují... A jestliže ano, cena za jejich realizaci bývá většinou vysoká.