PERNICA Bohuslav. Armáda se zmenšuje, náklady rostou. Hospodářské noviny. 2001, roč. 11, č. 2 [3. 1. 2001], s. 11. ISSN 0862-9587

 

Když v roce 1957 Johannes Gerber publikoval ve Frankfurter Allgemeine Zeitung článek Moderne Kostenrechnung beim Militär, odstartoval revoluci v německém vojenském myšlení. Ač voják, prezentoval „kacířskou“ myšlenku, že ozbrojené síly jsou v podstatě podnikem, a proto mají být řízeny podle ekonomických zásad, ekonomickými metodami a postupy. I přes počáteční odpor tradice pruského vojenského myšlení se tato idea prosadila. Geopolitická situace, která Němce za studené války nutila přísně dbát na vnější bezpečnost a investovat do stále nákladnějších zbrojních systémů, a od počátku 70. let strmě rostoucí náklady na sociální zabezpečení - to byly hlavní příčiny postupného zavádění ekonomického přístupu do velení a správy v bundeswehru.

Základní ekonomický zákon vzácnosti zdrojů není závislý ani na vůli generálů a politiků. Každý, kdo používá ekonomické zdroje, musí řešit otázku jejich omezenosti, hospodárného a efektivního používání. Čím jsou vzácnější, tím je řešení naléhavější. A pro vojáky jsou ekonomické zdroje v době míru vždy vzácné, neboť ochota politiků udržovat silnou, vycvičenou, dobře vyzbrojenou, ale poměrně nákladnou armádu většinou klesá s mírou pocitu vnějšího ohrožení státu a délkou doby, která uplynula od posledního ozbrojeného boje.

Každá část veřejného sektoru se potýká s nedostatkem financí. Snaží se získat z rozpočtu co nejvíc, a to i na úkor ostatních resortů. Každý ministr má snahu dokazovat důležitost jím spravované role státu. To vše má však v případě resortu obrany ČR jedno ale. Jeho závažnost vyplyne při srovnání s Německem. Zatímco bundeswehr se snaží hledat při napjatém státním rozpočtu a škrtech v kapitole obrany volné zdroje uvnitř ozbrojených sil a své správy prostřednictvím zefektivňování činnosti, například aplikací ekonomických postupů a metod známých z řízení podniku, resort obrany ČR volí tradiční cestu: Vyžaduje dodatečné zdroje ze státních financí. Armáda se zmenšuje a transformuje, ale náklady na obranu reálně neúměrně rostou.

Díky vstřícnému kroku západního světa jsme již více než rok součástí NATO, avšak ke změnám v myšlení managementu obrany zatím nedošlo. V SRN trval přerod tradičního vojenského myšlení, vyznačujícího se zásadou splnit úkol za jakoukoliv cenu, zhruba deset let. Nejvýznamnějším výsledkem „ekonomické výchovy vojáků“ je však až jedno z posledních zásadních rozhodnutí ministra obrany Scharpinga: integrace logistiky bundeswehru do civilního hospodářství. Jeho motivace je jasná. Snaha snížit náklady u činností, které bezprostředně nesouvisejí s obranou, a tak si ve vojenském rozpočtu rozšířit prostor pro financování nových vojenských úkolů. Pod tíhou ekonomických argumentů se tímto bundeswehr vzdal tradiční válečné zásady, že armáda se zásobuje a zabezpečuje sama. K revoluci v uvažování by však nedošlo bez podpory a tlaku orgánů civilní demokratické kontroly ozbrojených sil. Na jejich popud byly v 70. letech do vojenských škol zaváděny ekonomické studijní programy a vznikala nová školící zařízení se zaměřením na ekonomiku. Přestože mnohá později zanikla v důsledku škrtů, kurs „zekonomičtění“ vojenského myšlení se nezměnil.

Česká republika bohužel zatím sleduje opačný trend. Namísto toho, aby byl vojenským školám zadán úkol vychovávat vojáky s ekonomickým myšlením a pořádat konference o ekonomice ozbrojených sil a aby byly na základě těchto diskusí hledány a zaváděny postupy ke zlevnění a zefektivnění provozu ozbrojených sil, uvažuje se o radikální redukci tohoto sektoru. Dokonce se o myšlence omezení vojenského vysokého školství uvažuje v době, kdy republika hledá cesty, jak zvýšit podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva. Jednorázový škrt výdajů na vojenské školství může sice přinést krátkodobou úsporu použitelnou například pro financování projektu L-159, z dlouhodobého hlediska však nezaručuje, že se rozpočet obrany i přes vládní garanci jeho výdajové stránky neocitne v podobné situaci jako v roce 2001. Revoluce se v českém vojenském myšlení totiž zatím nekonala.