PERNICA Bohuslav. Branná povinnost: konec v roce 2015? Hospodářské noviny. 2001, roč. 11, č. 23 [1. 2. 2001], s. 17. ISSN 0862-9587

Podle vyjádření tzv. generálské rady nebude profesionální armáda v České republice ustavena do roku 2010, ale až po roce 2015. Podle posledních průzkumů veřejného mínění má však naprostá většina občanů spojenu účast naší republiky v NATO s očekáváním brzké profesionalizace ozbrojených sil. Je skoro jisté, že profesionální armáda bude. Zrušíme však úplně všeobecnou brannou povinnost?

Ačkoliv je zvyšování podílu vojenského profesionálního personálu armády na úkor její konskripční části procesem řízeným, v dnešních demokratických státech probíhá tento proces v podstatě přirozeně, bez rozhodnutí politiků a nezávisle na vůli vojáků. Příčinami této „samovolné“ profesionalizace jsou demografický vývoj branecké populace, její zhoršující se zdravotní stav a vzrůstající neochota mladých mužů vykonávat službu v ozbrojených silách. Ustanovování polo- či plně profesionálních armád je z tohoto pohledu spíše přirozeným trendem než projevem vůle politiků. Vyhlášením programu profesionalizace ozbrojených sil a jeho splněním však nezmizí problémy, se kterými se ozbrojené síly ve vyspělém průmyslovém světě potýkají a na které měl být tento program odpovědí. Osvobození občanů od služby státu neznamená totiž pouze zrušení jedné z mnoha občanských povinností, ale jde hlavně o zásah do společnosti, který s sebou nese nejen výnosy, ale také náklady. Je si však česká společnost vědoma výše možných nákladů, ukáže-li se, že ani profesionalizace nevyřeší problémy obrany České republiky? A počítáme už s dodatečnými náklady, které profesionalizace může vyvolat? Vždyť např. zrušení všeobecné branné povinnosti by u nás přineslo nejen profesionální armádu, ale také profesionální Hradní stráž. Ovšem našel by se za současné ekonomické situace rozpočtové sféry potřebný počet urostlých mužů, ochotných nechat se najmout jako čestná stráž prezidentova sídla?

Jenže zrušení všeobecné branné povinnosti nepředstavuje jenom změnu ve způsobu doplňování ozbrojených sil, který armádu plně vystavuje podmínkám panujícím na trhu práce, ale zasahuje i do způsobu doplňování ostatních bezpečnostních složek, jako jsou policie, hasičský záchranný sbor či bezpečnostní služby. Ty by rozhodnutím o plně profesionálních ozbrojených silách ztratily nespornou výhodu, kterou jim existence všeobecné branné povinnosti poskytuje: právo prvního výběru z mužů schopných absolvovat základní vojenskou službu a splňujících kvalifikační požadavky pro státní službu. Je jasné, že úplné zrušení branné povinnosti přinese náklady také jiným resortům než pouze resortu obrany. Ale zlepší se při těchto vyšších nákladech kvalita veřejných statků poskytovaných armádou a bezpečnostními složkami? A kde je hranice takových nákladů nutných na získání a udržení příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních složek?

Díky úsilí České republiky o vstup do Evropské unie je však třeba uvažovat o profesionalizaci nikoliv v souvislosti s národním trhem práce, byť vojákem může být pouze občan daného státu, ale v souvislosti s evropským trhem pracovních sil. Máme na to, aby náš stát na tomto trhu konkuroval komerčním zaměstnavatelům, nebo nás čeká osud podobný jako ozbrojené síly Portugalska, či Španělska? Např. španělská armáda je i přes vysokou míru nezaměstnanosti v zemi nucena na národním trhu práce kontrahovat i vojáky s nízkým IQ, protože kvalitnější personál se pohybuje na otevřeném trhu práce EU. S Českou republikou srovnatelné Portugalsko je díky tomuto "evropskému efektu" nuceno ročně "projídat" v osobních výdajích přes 70 % vojenského rozpočtu! Jistě, každá armáda má problém získat kvalitní vojáky z povolání, kteří by zajistili nejen základní fungování jednotek a útvarů, ale byli by hlavně zárukou rozvoje ozbrojených sil a obrany státu vůbec. Zázračný recept na získání dobrovolníků pro službu v armádě neexistuje. O tom se přesvědčují nejen státy, které se rozhodly v uplynulém desetiletí profesionalizovat své ozbrojené síly, ale i Česká republika. Ani vysoká nezaměstnanost, ani možnost vyzkoušet si službu v armádě po dobu dobrovolného cvičení nepřinesly očekávaný „nával“ mladých lidí do služby v armádě. Podmínky se totiž nezměnily natolik, aby z trhu práce přilákaly více zájemců o vojenskou profesi. Jejich přebytek je však potřebný pro konkurenci uvnitř ozbrojených sil a správné fungování kariérního řádu.

A proto, i přes existenci nové branné legislativy a vyhlášené politické programy slibující profesionální armádu, se lze obávat, že naše armáda bude provádět nábor namísto výběru. Výsledky se však pravděpodobně projeví až po roce 2015, a to podobně jako dnes, kdy se armáda vyrovnává s následky náboru po normalizačních čistkách v 70. letech. Je skoro jisté, že Česká republika bude mít do patnácti let svou profesionální armádu. Bude však armáda na svůj nový sociální status do té doby připravena? A bude na něj připravena naše společnost?