PERNICA Bohuslav. Zachrání naši ekonomiku offsety? Hospodářské noviny. 2001, roč. 11, č. 31 [13. 2. 2001], s. 11. ISSN 0862-9587

Slova: NATO, profesionalizace a offsety se staly ztělesněním českých politických programů, jejichž cílem je získat důvěru občanů v lepší společnost a zahnat případnou blbou náladu v zemi. Pokud možno, co nejrychleji a nejjednodušším způsobem. Jenže rychlá řešení bývají drahá a jednoduchá neexistují. Ani dva roky v NATO nevyřešily problémy české obrany. A nevyřeší je ani profesionalizace armády. Jako nadějné se jeví offsety s nákupem nových stíhaček: za 100 miliard korun nakoupíme letadla a jako protihodnotu získáme ekonomické programy představující x procent hodnoty nákupu. Vyřeší se protivzdušná obrany republiky, český příspěvek ke kolektivní obraně, a co více, podpoříme ekonomiku a státní finance, neboť se zlepší konkurenceschopnost průmyslu, zvýší se zaměstnanost a vzroste daňový výnos. Celkový přínos bude činit 150 miliard.

Debata o offsetech - veřejném programu podpory soukromého průmyslu - zatím nepřekračuje uvedené politické schéma. Podstatné ekonomické otázky, které by měly zajímat daňové poplatníky zastupované politiky, znějí jinak: jak velká je naděje úspěšnosti offsetů, jaká je jejich skutečná cena, kdo ji zaplatí, z čeho, kdo bude mít největší prospěch z realizace programu a v jak dlouhém období bude třeba náklady platit? Veřejné programy a zakázky totiž v konečném důsledku neplatí ten, kdo o nich rozhoduje, tj. politici, ale bezejmenní daňoví poplatníci. A v případě offsetů se jejich platby nezastaví u ceny 100 miliard. To je nákupní cena letadel. Ovšem i kdyby ta byla kryta úvěrem, nebudou to pouze úroky, co se bude muset zaplatit navíc. Nakupuje se nová technologie, a to vyžaduje přebudování logistiky, výstavbu nové infrastruktury, přeškolení obslužného personálu, nákup munice a dalšího nutného vybavení pro provoz letadel. Tedy další náklady. Ty lze po zkušenostech s L-159 pesimisticky odhadovat minimálně na částku pořizovací ceny samotných letounů. Ovšem i při optimistickém výhledu do dalších 10 až 15 let se nedá předpokládat, že těchto 200 miliard korun se v průběhu této doby vrátí do státního rozpočtu alespoň z 10 %. Při investicích dodavatelů stíhaček do ztrátového a dnes již značně zmenšeného zbrojního průmyslu nelze vůbec čekat výrazný nárůst ani výnosu daně z příjmů, ani jiných daňových výnosů. Investice do ostatních průmyslových oborů, které sice nejsou ztrátové, ale mohou vykazovat jen nízkou míru zisku, výrazný příliv peněz do státní pokladny také nezpůsobí. Spornou je i případná úspora na sociálních dávkách.

Samotné procento přínosu offsetů pro státní rozpočet se patrně ještě sníží, nepodaří-li se oněch 150 miliard zcela umístit do naší ekonomiky a co nejefektivněji využít. Zde je zřejmě největší nebezpečí pro ekonomickou úspěšnost českých offsetů. Vážně si myslíme, že nám zahraniční partneři poskytnou nové technologie, do kterých investovali ze svých národních zdrojů a které bychom mohli použít ke konkurenci jejich výrobkům? Mají vůbec potenciální partneři zájem na transferu technologií a know-how? V uvažované době nákupu stíhaček, tj. nejpozději v roce 2003 či 2007, kdy končí životnost migů, by ČR mohla být již členem EU. Zůstanou mladí vědci doma, nebo se vydají na otevřený trh EU? Bude tu tudíž někdo, kdo by mohl spolupracovat s vítězným partnerem na společném výzkumu a vývoji? A v ekonomice kterého státu se budou realizovat získané společné výstupy? Vždyť již dnes se ČR využívá hlavně pro práci ve mzdě a s nízkou přidanou hodnotou.

Nákup výzbroje ze zahraničí většinou znamená prohloubení politické a technologické závislosti státu na zemi původu dodávky. To nezmírní ani kompenzace, jako jsou offsety, zasahující pouze regionální ekonomiku. V případě nákupu stíhaček se jedná o zásadní otázky národního zájmu ČR, avšak konkrétní odpovědi definující tento zájem, který by ospravedlnil výši veřejného výdaje na úrovni státu, slyšet nejsou. Co je vlastně smyslem programu nákupu stíhaček a na ně navazujících offsetů? Zlepšení vyjednávací pozice ČR v EU? Hašení požárů v české ekonomice? Růst volebních preferencí a zahraniční podpory stran prosazující nákup stíhaček, nebo jen přání generality nemuset redukovat vojenské letectvo po vypršení životnosti migů a tím si zachovat i vysoký rozpočet?