PERNICA Bohuslav. Jak to vlastně je s naší bezpečností. Hospodářské noviny. 2001, roč. 11, č. 222 [15. 11. 2001], s. 13. ISSN 0862-9587

Vlády mají pečovat o bezpečnost obyvatelstva a stabilitu státu. Musejí tedy připravovat a provádět opatření, která zajistí nedotknutelnost území státu, ochranu obyvatel a výkon státní moci. Česká vláda má také povinnost zabezpečit fungování právního státu a ochranu lidských životů a majetku. Tak hovoří zákony.

Kvalitu připravenosti vlád čelit období nestability, ať už ve vnějším nebo vnitřním prostředí státu, prověřují především krize. Krizovou situací, která prověřila bezpečnostní systém republiky, byly události 11. září. Útok na stabilitu USA, ale v důsledku i na stabilitu ostatních vyspělých států, přišel neočekávaně. Ministři po něm uklidňovali veřejné mínění, že o bezpečnost občanů je postaráno. Koneckonců od toho tu politici jsou, aby zajišťovali bezpečnost vnější i vnitřní, bezpečnost životního prostředí, sociální, ekonomickou, vojenskou.

Pro zabránění panice často stačí vládní prohlášení. Člověk se po slovech odborníků uklidní. Znamená to však, že je opravdu postaráno o jeho bezpečnost? Nikoliv. V okamžiku, kdy vlády uklidňují občany tiskovými prohlášeními, kdy nastrkují médiím silové ministry a nechávají mluvit generály, je totiž většinou jasné, že se o bezpečnost občanů příliš nepostarali. Bezpečnost se pořádáním tiskových konferencí a zasedáním bezpečnostních rad zvýšit nedá. Cílem dobrého krizového managementu totiž není primárně krizi řešit, ale předcházet jí a zabránit.

V tomto ohledu události zastihly Českou republiku nepřipravenou. Můžeme hovořit o štěstí, že jsme nebyli primárním cílem útoku. Ukázalo by se totiž velmi zřetelně a bolestivě, že bezpečnost nelze řešit „tržně“, jak ještě nedávno znělo v české politice. Bezpečnost není prvotní věcí občana, ale státu. Zaopatření bezpečnosti lidských zdrojů má být prioritou každého státu bez ohledu na politické zřízení. Je to totiž vždy stát, kdo potřebuje občany jako pracovní sílu. Ti jsou zdrojem nejen ekonomických hodnot, které stát daní, aby mohl financovat své aktivity, jsou i silou podílející se na řešení krizových situací ohrožujících více či méně podstatu státu. Tak jako válku nelze úspěšně vybojovat bez ekonomického zázemí, není možné bez něj zvládnout ani následky méně tragických krizí. Hlavním činitelem je v neutopickém světě pracovní síla.

Z tohoto pohledu lze pohlížet na kroky českých bezpečnostních institucí po útoku na New York s nedůvěrou. Skoro dva měsíce po tomto rozkolísání světa oznamuje Bezpečnostní rada státu, že vyřešila distribuci pitné vody a potravin pro případ krize. Ovšem předtím je občanům doporučováno, aby se vybavili ochrannými maskami, neboť ty jsou zabezpečeny pouze pro děti a nemocnice. Takže v případě nasazení zbraní hromadného ničení vláda předpokládá, že následky útoku budou odstraňovat děti a nemocní.

Připustíme-li však, že se zachrání aspoň desetina populace ukrytá v pražském metru, pak nejsou vyhlídky tak špatné. Tito lidé se snad pokusí odmořit zemědělskou půdu, protože zásoby potravin nebudou věčné a na zahraniční pomoc se nedá při rozsáhlém útoku na demokracii spoléhat. Při úvahách o záchraně ostatních devět miliónů spoluobčanů je třeba se ptát, zda si k masce pořídí správný filtr, jelikož univerzální neexistuje, byť vystoupení politiků naznačovala, že existovat musí. Podstatné však je, jestli si občané budou umět masku správně nasadit, odzkoušet na těsnost, jestli při naprostém nedostatku času po případném útoku najdou kryt.

Školení civilní ochrany a branná výchova byly u nás zrušeny jako přežitek „nekapitalistického“ zřízení, jako symbol zásahů státu do svobody občanů. Bohužel historie a dnešní zkušenosti ukazují, že i kapitalismus je zranitelný, nedokáže-li stát uchránit životy obyvatel a nedokáže-li jim poskytnout bezpečnost.