PERNICA Bohuslav. Gripen na oltáři národních zájmu. Hospodářské noviny. 2002, roč. 12, č. 103 [29. 5. 2002], s. 10. ISSN 0862-9587

Německé stíhačky v českém vzdušném prostoru. Nepřijatelné! Reforma armády bude bez supersoniků ohrožena! Stíhací letectvo mají všechny vyspělé státy NATO, a proto ho musí mít i Česká republika! Nejemotivnější argumenty, které zazněly v debatách o nákupu 24 letounů JAS 39 Gripen pro českou armádu. Emotivnost je nástrojem politické manipulace. Debaty o velkých veřejných zakázkách by však měly být vedeny racionálně a v duchu národního zájmu. Jsme ovšem schopni určit, co je český národní zájem v případě nákupu stíhaček?

Mohlo by se zdát, že argument, který odmítá cizí letadla nad územím České republiky je tím správným vyjádřením našich národních zájmů. Jen na první pohled. Tento argument vychází z představy, že němečtí piloti by nás místo ochrany měli bombardovat, nebo svou práci konat liknavě. S první představou jsme mohli vystačit v době našeho členství ve Varšavské smlouvě. I druhý názor je mylný. Copak očekáváme, že motivovanost aliančních pilotů vypořádat se s narušitelem českého vzdušného prostoru bude menší, než při narušení vzdušného prostoru Spolkové republiky?

Ve skutečnosti oni němečtí piloti vykonají stejnou práci jako při útoku na vlastní zemi. Při narušení vzdušného prostoru se totiž jen těžko odhaduje úmysl narušitele a při narušení výsostného prostoru aliančního souseda není jistota, že skutečným cílem by nebyla SRN. Je s podivem, že cizí vojenská letadla v našem vzdušném prostoru jsou pokládána za porušení českého národního zájmu, ale cizí kapitál v národní ekonomice je naopak považován za součást strategie podporující tento zájem. Opravdu hrozí, že němečtí piloti budou bombardovat mladoboleslavskou Škodu nebo Transgas?

Zatímco o gripenech byly zveřejněny spousty informací, proběhla intenzívní diskuse o nákladech a přínosech jejich nákupu, protože se jedná o veřejný program, z navrhované podoby reformy ozbrojených sil zveřejnila vláda pouze stručný výtah z více než tří tisíc stránek utajovaného materiálu. Přitom se jedná také o veřejný program. I z toho mála však lze soudit, že reforma bez gripenů nebude ohrožena, jelikož jejím cílem je malá mobilní expediční armáda, která bude případným základem pro velkou armádu mobilizovanou.

Mobilní armáda neznamená stíhací letectvo, které zpravidla vyžaduje vybetonované rozjezdové dráhy, ale armádu disponující vlastními dopravními kapacitami pro vzdušnou a pozemní přepravu. Tato armáda musí být hlavně připravena bojovat a k tomu se potřebuje přesouvat po veřejných komunikacích. Zvládneme to po přistoupení k Evropské unii po roce 2004 s armádním vozovým parkem, vyrobeným v letech 1950 až 1990, který nesplňuje dnešní normy unie?

Výjimku, týkající se ochrany ovzduší, nám nikdo neudělí, a proto bude muset dojít k rozsáhlé modernizaci armádních dopravních prostředků. Je s podivem, že českým národním zájmem je v případě reformy armády, spojené s gripeny, podpora zahraničního průmyslu, namísto podpory tuzemských výrobců automobilů.

Česká republika zatím disponuje stíhacím letectvem. Ovšem disponuje i tanky. Konečně, všechny armády jsou si velmi podobné. Na co se ale zapomíná je, že zbraňové systémy jsou jen nástroji, kterými má být dosaženo požadovaného účelu. V případě ozbrojených sil je jím zajištění obrany státu a operačních schopností expedičního vojska. Při určování našeho „zbraňového portfolia“ srovnáním se zahraničím však jako bychom zapomněli na dvě věci. Složení „zbraňového portfolia“ mnoha evropských států odpovídá jejich bezpečnostní situaci v době studené války, a to proto, že okamžité rozpuštění mechanizovaných útvarů a zastavení modernizačních projektů ve zbrojním průmyslu by přineslo sociální problémy a náklady větší než při pozvolném útlumu systému. Ke všemu jen ztěžka lze obhájit program modernizace, když se ukáže, že jste nedávno utratili peníze na neúčelnou výzbroj.

Za druhé, stejné složení zbraňového portfolia nemusí znamenat stejný taktický účel zbraňových systémů. V tomto ohledu je problematické srovnávat Českou republiku třeba s přímořskými státy. Zde stíhací letectvo mj. slouží k ochraně pobřeží a k ochraně přístavů, které jsou od dob útoku na Pearl Harbor zranitelné právě ze vzduchu. Švédsko, Británie, Německo, Nizozemsko a Belgie jsou přímořské státy a mají stíhací letectvo. Znamená to, že bychom si měli pořídit také přístav, abychom byli s těmito státy srovnatelní, chceme-li se s nimi plně srovnávat? Je-li to v českém národním zájmu a nabídne-li nám někdo výhodné podmínky, uvažujme o tom.